„Je mi to líto, mýlil jsem se,“ říká. Dojdu ke stolu a vezmu další dýku. Když se postavím před toho hajzla, vyžívám se v bolesti, kterou má vepsanou ve tváři. Vrazím mu druhou čepel do druhého ramene. Místnost zaplní jeho křik a já k němu necítím ani špetku soucitu. „Na přiznávání chyb už je trochu pozdě. Třeba ti Bohyně odpustí snáz než já, ale pochybuju o tom.“

Vracím se ke stolu a beru do ruky