Když Nadine vyjde ze sídla smečky, vyrazí mi dech. Vykročím k ní a přitáhnu si ji k polibku. Když se odtáhnu, díky jejímu úsměvu jako by všechno kolem nás rázem přestalo existovat. „Moc ti to sluší,“ zašeptá. „Vypadáš úchvatně. Včera v noci jsi mi chyběla.“ Vlepí mi rychlý polibek na rty, zrovna když Helena oznamuje, že začínáme. „Taky jsi mi chyběl. Dnes v noci ti to vynahradím,“ slíbí, než se po