Sotva překročím práh místnosti, slova jí odumřou na rtech. „Při úklidu vydáváš legrační zvuky. To tě to vážně baví natolik, že u toho vzdycháš?“ Zrudne v obličeji a nadechne se, aby promluvila, ale já zvednu ruku a umlčím ji. „Nejsem si jistá, v co jsi doufala, ale povím ti, že v jedné věci jsi uspěla. Kendro Tateová, tímto tě vyháním ze smečky Azurového zatmění. Máš půl hodiny na to, aby sis sbal