„Ne že bych nebyl štěstím bez sebe, kdyby to byla pravda, ale jak si můžeš být tak jistá, lásko moje?“ Vyprávím mu o svém setkání s Imogen a o naší dceři. Než skončím, po tvářích mu nepřetržitě stékají slzy. Beze slova přede mnou padne na kolena a vlepí mi jemný polibek na břicho. V duchu vyšlu tichou modlitbu díků Bohyni za tohoto muže a naše štěně.

Telefon na mém nočním stolku zazvoní, a i když