Pohled Noly

Jen co jí ze rtů splyne poslední slovo, mám pocit, jako bych hořela. „Novo, prosím,“ říkám a přeju si, aby to pálení ustalo. „Já vím, Nolo. Vím, že je to děsivé a že to bolí, ale musíme se proměnit. Ten samotář není sám.“ Bolestí padám na kolena. Schoulím se do klubíčka, zatímco vzduchem zazní zvuk, jako když se baseballová pálka zlomí vejpůl. Trvá mi vteřinu, než si uvědomím, že ten