Skloní se, chytí mě pod krkem a varovně stiskne. „Ticho, má královno. Nemohl jsem ho nechat žít. Řekl by mému bratrovi, co jsem udělal. Po tom, cos mu právě vyrvala srdce, je pro něj smrt lepší, nemyslíš? Projevil jsem mu milosrdenství, má královno, kvůli tobě,“ pronese, než přejede jazykem nahoru po mé tváři, kde mi nepřestávají stékat slzy.

„A teď půjdeš do svého domova a sbalíš si věci. Vrátí