Zrovna se chystám odtáhnout hlavu, když je mé tělo od něj prudce odtrženo a já narazím do zdi. Vzhlédnu právě včas, abych spatřila strážného z dřívějška, jak ke mně míří. „Copak to tu máme? Věděl jsem, že s tou vaší sebrankou není něco v pořádku,“ řekne, skloní se a natáhne ruku, aby se dotkl mého holého ramene. Setřesu ho, ale on mě rychle popadne za krk. „Král bude tak rád, že tě nemusíme hledat