Podívám se dolů a vidím, že mi na břicho a hruď vyryla slova slabý a ubohý. „Teď už nikdy nezapomeneš, co jsi zač,“ řekne s uchechtnutím. „Prosím, už ne,“ dokážu zašeptat, než mi hlava klesne na hruď. Kéž by to byl jen děsivý sen, přísahám, že se polepším. Šílený smích mi však dává jasně najevo, jak hluboce se pletu.

Soren – pohled

„Můj králi, Starší dorazili,“ ozve se Quentin, jakmile se o