Teprve teď si všimnu dvou starších mužů a Amary stojících za mou družkou. Všichni tři ji obejmou a odejdou, přičemž za sebou zavřou dveře. Posadím se rovněji a sleduji, jak přistupuje blíž k mé posteli. Všechno ve mně touží vyskočit z lůžka a strhnout ji do náruče, ale vím, že si nejdřív musíme promluvit.

Dlouho si hledíme do očí. Nevím, co říct, a tak ze sebe vyhrknu první věc, která mě napadne: