Jenže...

Když jsem přišla k sobě, za okny už vládla tma.

V okamžiku, kdy jsem otevřela oči, upoutala mou pozornost spící tvář muže vedle mě. Pod očima měl tmavé kruhy a na bradě lehké strniště.

On tady byl celou dobu?

Rozhlédla jsem se a spatřila čtyři bílé stěny. Nemocniční pokoj.

Instinktivně jsem natáhla ruku a s úzkostí se dotkla břicha. Naštěstí tam stále bylo to nepatrné vyklenutí a už mě ni