S širokým úsměvem na tváři se paní Hobbsová pustila do generálního úklidu vily. Nemohla jsem si pomoct a pátravě jsem se podívala na Tristana.

Neřekl ani slovo, jen mi pokynul, abych se posadila a jedla.

„Tristane, to jsi poslal pro paní Hobbsovou ty?“

Počkal, až spolkne sousto, a teprve pak odpověděl: „Ano. Bude lepší, když tu zůstane a dohlédne na tebe.“

Měl nejspíš pravdu, ale já měla stále pln