Luke měl smůlu, že na mě ten den narazil, protože ve mně stále ještě vřelo rozhořčení z toho dřívějšího nedorozumění.

Potlačila jsem vztek a zamířila přímo k bytu.

Aniž bych to tušila, Luke šel celou dobu za mnou. Zničehonic mě chytil za ruku a s tváří plnou vzteku se zeptal: „Pořád se ke mně chováš jako k malému klukovi?“

Sakra! Nemůžu se ho zbavit!

„Ano! Jsi vážně otravný. Já... Ááá!“ Vtom mi ov