Bez ohledu na to, jak podmanivá byla jeho slova, všechno, co vypustil z úst, znělo zlomyslně. Násilím jsem v sobě potlačila strach, nasadila neochvějnou tvář a zeptala se: „Co jsi udělal s Clarou?“

Zvedl ruku, přistoupil blíž a zadíval se na mě, načež lhostejně prohodil: „Nic jí není.“ Vzal mě za bradu a bezmocně poznamenal: „Val, pohublas, ale pořád vypadáš úchvatně!“

Sklopila jsem zrak a odmítal