Když si uvědomil, že ve dveřích stojím já, ztuhl. „Co se děje?“

„Přišla jsem tě navštívit.“ Položila jsem jídlo s sebou, které jsem mu koupila, na jeho stůl. „Vím, že jsi ještě nejedl, tak jsem ti něco přinesla.“

Můj čin ho zmátl, a tak se zeptal: „Ty nikdy nechodíš jen tak bezdůvodně. O co jde?“

Na okamžik jsem oněměla a rozpačitě se usmála. „Pamatuješ si, jak jsem jela na služební cestu do města