„Dobře, tak já končím,“ odpověděla jsem.

Při pohledu na skalku na dvorku se mi rozbušilo srdce, jako by mi ho někdo jemně sevřel v dlani. Trochu to zabolelo, ale zároveň mě to dojalo.

Tristan se uměl postarat. To jsem věděla už dávno. Když pro něj někdo něco znamenal, dokázal se o něj starat tak dokonale, až dotyčný úplně zapomněl, jak se o sebe postarat sám.

Nemohla jsem si však pomoct a hlavou s