„Pane Fostere, musíme si promluvit!“ řekla jsem a vzala mu dokumenty z rukou.

„O čem si chceš promluvit?“ zeptal se Leon a povytáhl obočí.

Ten ledabylý tón, jímž ke mně promlouval, mě neskutečně vytáčel. Přesto jsem spolkla vztek a odpověděla: „Uběhly sotva dva měsíce a už se objevil problém. Děláte ze mě hlupáka?“

„A co jsi čekala? Nebo se snad snažíš naznačit, že v tom mám prsty já?“ ušklíbl se