Když jsem viděla, jak paní Hobbsová panikaří, vložila jsem hrst plodů do košíku a uchechtla se: „To je v pořádku. Zbývá jich jen pár. Jakmile je utrhnu, budu hotová.“

Když jsem otrhala plody z konců větví, přidržela jsem se Tristanovy hlavy a řekla: „Mám to. Sundej mě.“

Paní Hobbsová vedle nás svírala košík a samým strachem byla bez sebe: „Vy mladí jste až moc odvážní. Copak nevíte, jak je to nebe