Bezvládně ležel na sedadle spolujezdce a slabě hlesl: „Co je to za krutý osud? Ani utéct jsem před tím nedokázal!“

Rozesmála jsem se. „U mě doma jsou volné pokoje. Jestli se ti nechce do hotelu, můžeš bydlet u mě.“

„Počkej,“ zavrtěl hlavou. „Rád bych ještě pár let zůstal naživu. Něco vymyslím.“

Cestou jsme probírali všechno, co se za ty roky stalo. Pak svraštil obočí a řekl: „Proč to o tom únosu n