Ačkoli jsem z Gavina měla strach, instinktivně jsem ho nedokázala opustit, protože jsme spolu kdysi trávili spoustu času – byl pro mě jako bratr, i přes všechny ty krutosti, kterých se v průběhu let dopustil.

Tristanovo tělo zničehonic ztuhlo. Otočil se a nevěřícně na mě zíral. Ten ještě před chvílí rozzuřený muž se zastavil a ponořil se do vlastních myšlenek, přičemž měl ve tváři vepsané naprosté