S povzdechem přikývl. „Jsi v bezpečí. Na tom záleží.“ Sjel pohledem k mým zkrvaveným nohám. Ve tváři se mu usadilo zamračení. „Šla jsi celou tu cestu pěšky?“

Taky jsem přikývla, s hlavou sklopenou. „Nemám u sebe telefon a nemám žádné peníze. Nemohla jsem si vzít taxíka!“

„A nemohla jsi mi zavolat, abych tě vyzvedl?“ Frustrovaně zavřel oči a pak si povzdechl. „Nech to být. Nedomyslel jsem to.“

Dove