Konečně jsem našla hlas a poněkud přespříliš dojatě řekla: „Děkuji vám, strýčku Rolande. Je to pro mě ta největší čest.“

„Vidíte to? Cesty osudu jsou nevyzpytatelné. Roland vždycky toužil po dceři a teď ji konečně má. A co víc, mají stejné příjmení!“ zářil Gerald.

Pak pokračoval: „Když je to Thorneová, můžeš ji prakticky považovat za vlastní dceru!“

Roland se od plic zasmál, vzal sklenku šampaňské