Život byl hořký a krátký. Rozhodně přece netoužila mít ve svém životě tak toxického člověka.

Protože se mi stále trochu točila hlava, chtěla jsem se co nejdříve vrátit. Poklepala jsem ji tedy po rameni a odešla.

K mému překvapení mě náhle chytila za ruce a padla na kolena. Když klečela, tiše vzlykala: „Odpusťte mi, slečno Thorneová. V minulosti jsem to neměla dělat. Teď už svou chybu chápu a svůj