Marnie vyšla z Torinovy ložnice ve druhém patře. Sešla po schodech dolů a vstoupila do pokoje pro hosty, v němž žila už čtyři roky. Když se umyla a převlékla do pohodlných bavlněných šatů, uslyšela tiché zaklepání na dveře.

Jakmile to jemné zaťukání zaslechla, byla si jistá, že člověk stojící venku není Torin.

Bylo těžké popsat, co v tu chvíli cítila. Zmocnilo se jí jen hluboké zklamán