Gideon si všiml, že Torin, který se měl opírat o černé ředitelské křeslo, leží těžce na podlaze se zavřenýma očima. Jeho pohledná tvář byla bledá a strhaná. Na čele se mu leskl pot a hruď se mu divoce zvedala, jak těžce a nepravidelně dýchal.

Ta hromová rána, kterou předtím zaslechl zvenčí, byl zvuk Torinova pádu z křesla na zem.

„Pane Vanci, co se vám stalo?“

Gideon viděl, že je