Blythe svírala nesnesitelná bolest, ale neodvážila se vydat ani hlásku. Schoulila se u pelesti postele, jemnou tvář popelavou a rty se jí chvěly: „Torine, pořád mi vyčítáš, že jsem Marnie nezachránila? Omlouvám se, je to jenom moje vina. Nevyčítám ti, že jsi rodinu Keatingových přivedl na mizinu. Nebudu ti vyčítat ani to, žes mě kopl. Ale... mohl bys mi aspoň říct proč?“

„I kdybys mě chtěl