Marnie zvedla hlavu a všimla si, že Cormac, muž, který byl odjakživa pohledný jako samo slunce, má v očích nepopsatelně zastřený, skleslý výraz, když jí podává kapesník.

„Děkuji.“

Vzala si kapesník, otřela si slzy a tiše řekla: „Cormacu, abych pravdu řekla... nevím, jestli ještě dokážu Torina milovat, aniž bych k němu chovala zášť.“

Na chvíli se zamyslela a pak pokračovala: „Od c