Tváří v tvář Torinovým zraněním se Marnie, ať byla jakkoli rozzuřená, neodvažovala příliš divoce zmítat.

Kvůli tomu se nedokázala vyprostit z jeho sevření, zvláště z toho dráždivého škrábání na dlani.

Marnie ho probodla pohledem a vztekle pronesla: „Pusť mě.“

Ten chlap byl pořád stejný. Vždycky dělal všechno po svém a vnucoval jí svou vůli. Nikdy ho nezajímalo, jestli na to má náladu, nebo jestli