Když se Marnie druhého dne probudila, bylo už půl jedenácté dopoledne.

Ze zvyku sáhla vedle sebe, ale měkké, důvěrně známé tělíčko své dcery nenahmatala. Místo bylo zcela prázdné, zůstalo po něm jen chladnoucí teplo.

Neviděla ani Torina; jen slabý závan jeho vůně prozrazoval, že tu vůbec byl.

Poté, co zavrtěla hlavou, aby ze sebe setřásla ospalost, si Marnie pomalu uvědomila, ž