Marnie se pod Torinovým polibkem tajil dech. Zmohla se jen na tiché vzdechy a dlaněmi se opírala o jeho širokou hruď, aby se vymanila z jeho vášnivého sevření.

„Marnie, vím, že v tom nejsem sám. Cítíš to taky, viď?“

Torin se spokojeně pousmál a chytil její vzpouzející se ruku. Jedním plynulým pohybem se Marnie ocitla pod ním a on ji pevně sevřel v náručí.

„Torine, je bílý den!