Nechala jsem Kaelena řídit cestou domů v tom lijáku, protože prohlásil, cituji: „Tohle auto znám líp než kdokoli jiný a dostanu nás tam rychleji.“

Byl očividně jako na trní – neustále bubnoval prsty do volantu a něco si pod fousy pobroukával. A v okamžiku, kdy jsme dorazili před dům, doslova vyletěl z auta, otevřel moje dveře a hodil si mě přes rameno.

Hlasitě jsem vypískla a už jsem se nadechoval