Zbytek noci jsme s Kaelenem strávili v těsném objetí, zahaleni do konejšivého ticha, a čekali, až vyjde slunce. A když se tak stalo, pronesl tiše: „Dneska do práce nepůjdu... a vlastně ani žádný jiný den. Dokud tuhle hru nedokončíme. Nestojí to za to, abychom byli od sebe v době, kdy jeden druhého opravdu potřebujeme.“

Vzhlédla jsem k němu, usmála se, přikývla a pak jsem začala přemýšlet, jestli b