Když jsem znovu nabyla vědomí, zjistila jsem, že ležím na podlaze jedoucí dodávky, stále ochrnutá, a Becca sedí vedle mě a upřeně mě pozoruje. Usmála se, když viděla, jak se mi zachvěla víčka a otevřela jsem oči, načež pronesla: „Dobré ráno, Růženko! Už jsme skoro tam.“

K mému překvapení jsem zjistila, že obličejem už dokážu hýbat, a tím pádem i mluvit. A tak jsem se chraplavým hlasem zeptala: „Kd