**Kieran**

Neviděl jsem jí do tváře. Ať jsem se snažil sebevíc, těla přede mnou mi bránila byť jen koutkem oka zahlédnout družku mého šéfa. Jediný, koho jsem ironií osudu viděl, byl Kaelen. Po chvíli jsem vyklouzl z davu – vědom si toho, jak podezřele musím působit mezi lidmi, kteří na rozdíl ode mě neměli na hlavě nic – a místo toho jsem vše sledoval z klenutého průchodu do jídelny. Teprve tehdy