**Kieran**

Už si nepamatuji jak ani kdy, ale někde uprostřed mého pláče mě Cassian vzal do náruče a zahalil svým teplem.

„To bude dobré…“ opakoval stále dokola. Jenže čím častěji to říkal, tím víc jsem si uvědomovala, že dobré není vůbec nic. Cassian měl pravdu, musela jsem své rozhodnutí změnit, a to rychle.

A tak jsem to udělala.

Začala jsem tím, že jsem si otřela oči a pokusila se uklidnit svůj