MAEVIA

Boty mi vířily drobná mračna prachu, jak jsem se vzdalovala od horského potoka. Neutrální území se přede mnou táhlo v podobě pusté hliněné stezky, lemované nespoutanou divočinou. Už jsem se neměla kam vrátit. Drsné prozření se mi s každým krokem zarývalo hlouběji do morku kostí. Má rodná smečka mi přibouchla dveře před nosem dřív, než jsem vůbec překročila její práh. Posvátné družské pouto,