MAEVIA

Zvuk zavírajících se dveří odřízl Torinovu přítomnost, napětí, které po sobě zanechal, mi však stále ulpívalo na kůži. Stála jsem bez hnutí v Clařiných komnatách a bojovala s instinktivním třesem, jenž ve mně vyvolal odpor vůči rozkazu alfy.

Zády jsem se opírala o dřevěné dveře a nutila svůj dech, aby se zpomalil. Střet na chodbě sice skončil, ale má vlčice zůstávala ve střehu a ostražitá.