MAEVIA
Zůstala jsem klečet před matčiným kamenným pomníkem ještě dlouho poté, co měsíc vystoupal vysoko nad pohřebiště. Tiché prostranství obklopující náhrobky umožňovalo mým myšlenkám volně plynout bez jakéhokoli vyrušení.
Chladný kámen pod mýma rukama mi připomínal, že už nezbyl nikdo, kdo by mě mohl provést rozhodnutími, jimž jsem teď čelila.
„Jsem unavená,“ řekla jsem tiše.
Ta slova zněla v p