MAEVIA

V Pamětní síni panovalo ticho, když mě Torin vtáhl dovnitř. Pod nohama se mi rozprostíral chladný kámen a podél stěn stály sochy minulých alf rodu Drakosů. Pochodně rovnoměrně plály, přesto ten prostor působil těžce.

Torin se nezastavil, dokud jsme nedošli do středu. Teprve pak pustil mé zápěstí. V okamžiku, kdy jeho stisk povolil, jsem bez přemýšlení ustoupila.

Ta vzdálenost byla nezbytná.