MAEVIA

Zírala jsem na Torina poté, co jsem od něj ustoupila na chodbě před svou komnatou. Chladný vzduch mezi námi po všem, co řekl dole, ještě víc ztěžkl.

Znovu ke mně natáhl ruku a mírně ztišil hlas. Pohledem sklouzl k mému břichu.

„Musíš se uklidnit kvůli štěněti,“ řekl.

„Takhle dál nemůžeme.“

Srazila jsem jeho ruku dřív, než se mě stačil dotknout. Pohyb byl dost prudký na to, aby ho zarazil.

„