MAEVIA

Torin ke mně klesl téměř okamžitě. Sevřel mi zápěstí a v tváři se mu zračila panika.

„Maevio, přestaň,“ naléhal. „Krvácejí ti ruce.“

Už jsem ho sotva vnímala. Můj pohled zůstával upřený na šedý popel, který se rozfoukával dál po podlaze pokaždé, když do síně vnikl horský vítr.

„Omlouvám se,“ pokračoval Torin. „Je to moje vina.“

Prsty jsem sevřela ostré střepy tak pevně, až se mi zařízly ješ