MAEVIA

V komnatě se rozhostilo naprosté ticho poté, co má ruka dopadla na Torinovu tvář. Klid mezi námi narušoval pouze jeho drsný dech.

Koutek úst měl stále potřísněný krví z poškozeného pouta druha. Rudý otisk, který se mu rozléval po tváři, jako by pro něj vůbec nic neznamenal.

Hleděla jsem na něj bez lítosti. Všechno ve mně už bylo příliš zničené na to, abych cítila vinu.

„Nenávidím tě,“ přizn