MAEVIA

Opustila jsem Síň měsíčního archivu po Daneově boku, zatímco světlo pochodní plápolalo na kamenných cestách kolem pozemků sídla.

Noční vzduch voněl vlhkou zemí a borovicemi a u hradeb pevnosti se tiše pohybovali hlídkoví vlci.

Dane kráčel klidně vedle mě s rukama složenýma za zády. Na rozdíl od Torina se nikdy nepokoušel vynucovat si blízkost dominancí nebo nátlakem.

"Neměla by ses ztrácet