TORIN

Poté, co jsem Vanyu v kočáře odstrčil, jsem si od ní udržoval odstup. Na střechu nad námi dál bubnoval déšť, zatímco úzký prostor mezi našimi sedadly vyplnilo napětí.

Vanya si pomalu utřela slzy, ale nepřestávala na mě zírat. V jejím výrazu bylo tolik zoufalství, že to mou vlčí přirozenost znepokojovalo.

"Vždycky jsem tě milovala, Torine," zašeptala rozechvěle. "Osud mě vrhl do Edgarovy náru