MAEVIA

Zůstala jsem nehybně přikrčená za hromadou rozlámaných trámů, zatímco kroky Malakaie a Jacea pomalu utichaly v opuštěné skladištní hale. Vzduch byl tak těžký pachem slané vody a vlhkého dřeva, až se v něm sotva dalo dýchat.

Nohy mě z dlouhého dřepění bolely, ale nepohnula jsem se hned. Zkušení vlci se často vraceli po vlastních stopách, když měli podezření, že je někdo sleduje.

Přinutila js