LUCIAN

Několik vteřin poté, co mezi námi dozněla Maeviina otázka, jsem mlčel. Zaváhání v jejím hlase mi až příliš připomínalo někoho, na koho jsem se celé roky snažil nemyslet.

„Takže kdybych se rozhodla odejít...“ začala tiše.

Větu nedokončila.

Než jsem odpověděl, pozorně jsem si ji prohlédl. Za dveřmi komnaty se chodbami pevnosti slabě rozléhal vzdálený ruch, ale má pozornost patřila výhradně jí