Uvnitř hřbitova.

Clara poklekla před dědečkovým náhrobkem a opatrně na něj položila kytici.

„Ahoj, dědečku.“ Ometla zaprášený povrch kamene a přinutila se k úsměvu. „Tahle kytka jako omluva nestačí, ale doufám, že mi dokážeš odpustit, že jsem za tebou tak dlouho nepřišla.“

Jak bolestné bylo pomyšlení, že naposledy tu stála v den dědečkova pohřbu.

„Moc mě to mrzí, dědečku,“ zamumlala Clara. „Nechal