„Wyatte, maminka se bude zlobit, když na ni nepočkáme. A panu Hodnému by to taky mohlo být líto, až se vrátí.“

Jako by ta holčička mluvila k někomu jinému, nebo sama k sobě. Wyatt její kňourání ignoroval a vyvedl ji z malého bytu.

Zanedlouho už obě děti stály před domem na ulici. Ale místo aby se pokusil přejít silnici, zamířil chlapec k úzké uličce a táhl sestru za sebou.

„Wyatte, pusť mě.“ Hazel