Clara pomalu žvýkala pomeranč, jehož sladká chuť v jejích ústech zhořkla. Znovu s nadějí pohlédla k vchodu do nemocnice, jako by očekávala něčí příchod.

Přestože věděla, že děti každou chvíli ani během několika hodin nepřijdou, protože paní Jenkinsové se podařilo je přemluvit, aby šly do školy, její očekávání muselo patřit někomu jinému.

Vtom do nemocnice vstoupila známá postava, jejíž oči těkaly