Pomalu ztrácela schopnost dýchat. Síly ji prudce opouštěly a do očí jí vyhrkly slzy, které smáčely polštář.

Nemohla ani křičet, protože její hlas tlumila látka pod její tváří.

Když Clara cítila, jak z ní vyprchává život, srdce se jí propadalo hlouběji a hlouběji, jako kus železa vhozený do hluboké studny.

Vtom se pokojem rozlehlo prudké rozražení dveří. Zaslechla rány pěstmi a tlumené sténání.

Ubě