Vděčně se na něj usměji a nechám vřelost jeho hlubokého hlasu doznít po místnosti. Rozhovor pozvolna utichne v příjemném poklidu a oba se vrátíme k jídlu před sebou. Uplyne minuta nebo dvě. Ticho se natahuje, těžké a husté, až mi začíná doléhat na kůži. Poposednu si na pohovce. Caspian dál s mírnou zvědavostí těká pohledem po obývacím pokoji. Zničehonic si až bolestně uvědomím, že jsme s tátou už